Evangelium Lk 10,38-42 o Marii a Martě. Tam je ono: “Ano, jen jedno je třeba“
Přišli jsme Bohu děkovat za patera Jendu. Přišli jste vy místní, z okolí, někteří jste přijeli z míst, kde Jenda působil, mnozí z nás příjíždíme z českých diecézí. Jenda byl mnohým z nás blízký v hnutí Fokoláre, které bylo pro něho domovem a školou života po mnoho let…zde také prožíval velmi intenzivně kněžské společenství a stal se poctivým, pravdivým a pozorným bratrem mnohým z nás.
Jenda pochází z této farnosti. Zde, mezi vámi se rodil vztah k Bohu, jeho povolání… Chtěl bych se s vámi podělit o objev, který jsem udělal, když jsem se jednou po letech setkal s lidmi z mé rodné vesnice při mši svaté. Pocházím z východních Čech z okresu Náchod. A vždycky, když jsem mluvil o svém povolání ke kněžství, tak jsem uváděl, že pro mě byl důležitý kněz z naší farnosti, potom moje společenství mládeže, které bylo pro mě zvlášť důležité, určitě modlitby rodičů a dalších lidí. A teď jsem měl po letech mše svatou ve své rodné vesnici a viděl jsem před sebou v lavicích paní Rýdlovo, jejího manžela kováře pana Rydlo. když jsem se s ním jako chlapec setkal, chtěl jsem být kovářem, pana Rejska, truhláře, kam mě někdy můj tatínek poslal, a tak jsem chtěl být truhlářem, paní Zelenou naši sousedku, paní Hunešovou, mojí tetu…ženy a další lidi, které jsem viděl jako chlapec chodit do kostela, viděl jsem jejich rodiny, jejich práci v zemědělství a mě teprve po letech došlo, že tito lidé také formovali můj život, stáli u počátků mého povolání svým svědectvím víry a poctivým životem.
A to si chci také uvědomit zde u vás, že Jenda chlapec viděl vaši víru, viděl vaše rodiny, váš poctivý život s Bohem a vy jste byli také tím prostředím víry, vy nejbližší příbuzní, vy vrstevníci nebo ještě starší, vy, kteří jste s Jendou zpívali ve sboru. Tady Jenda sál a přijímal víru a vyrůstalo v něm povolání. A vězte, že jste dál prostředím, společenstvím, kde se mladí lidé rozhodují, volí si cestu a svoje vzory… společně si můžeme uvědomit, jak je důležité dobře vstoupit do života druhých…
Chtěl bych se dotknout dvou životních postojů, které si Jenda zvolil.
První postoj vyjádřil na primičním obrázku před 41 lety. Mladý kněz tam často chce vyjádřit to, čím hoří jeho srdce a co vidí jako svoji cestu. Když byste našli jeho primiční obrázek, najdete tam jeho touhu inspirovanou zakladatelkou Hnutí fokoláre Chiarou Lubichovou: „Chtěl bych dosvědčit světu, že Ježíš opuštěný vyplnil každou temnotu, je přítelem v každé samotě, obrátil v nic každou bolest a smazal každý hřích.“ Kdo znáte Jendu, víte jak poctivě žil s Bohem, jak objímal Ježíše opuštěného v křížích, které v jeho životě přišly. Chtěl bych, abyste věděli, že minulé měsíce a dny, že Jenda přijímal svou nemoc a bolest v Nemocnici Milosrdných bratří ve Vizovicích, velmi odevzdaně a s velkou láskou k Ježíši. Zprvu vyjadřoval určitou obavu z utrpení… Pater Ivan říká, který ho denně navštěvoval s Eucharistií, mluví o velké milosti, protože nesl svůj kříž s velkou trpělivostí. V rozhovoru s arcibiskupem Janem den před smrtí vyjadřoval znovu své ano Bohu a svoji víru v Boží milosrdenství. Víme z rozhovoru s Jendou, že svůj život dává za církev a za Dílo. To jsou postoje plné Ježíšova Ducha.
Druhý životní postoj vyjádřil větou, kterou najdete na jeho parte. Je to Boží slovo, které přijal za vlastní a snažil se ho uskutečnit: „Ano, jen jedno je třeba“ (Lk 10,42). A my nyní můžeme na Jendově životě přečíst, co toto „jen jedno je třeba“ znamená. Je to jistě naslouchání a přimknutí se k Bohu, jeho láskyplný pohled, jeho jistota v Bohu… my můžeme dodat, že to znamená být lidmi naděje, lidmi lásky k sobě navzájem, ke všem lidem, lidmi lásky, která miluje jako první…a tak toto Boží slovo zaručuje přesah do Boha, do vzkříšení, do skvělého uskutečnění a dovršení… a můžeme si být jisti, že touto cestou jde náš bratr Jenda.
